K výrobě kyseliny polymléčné se používají zemědělské produkty jako kukuřice, brambory, cukrová řepa, sója, konopí a přírodní suroviny jako celulóza, lignin.
Co je kyselina polymléčná, neboli bioplast?
Abychom ze škrobu dostali látku s vlastnostmi jako plast, musí se škrob nejdříve vystavit vysokým teplotám tím z něj lze získat glukózu. Ta se bakteriemi mléčného kvašení převede na kyselinu mléčnou. Závěrečnou polymerací vzniká konečný produkt kyselina polymléčná (PLA) ve formě granulí, které se dále strojově zpracovávají.
Chemie může zachránit svět od plastů
Princip spočívá v tom, že se z jednoduchých řetězců stanou dlouhé a složité, ale vazby jsou od obyčejných plastů odlišné tím, že je bakterie dovedou rozštěpit. Vlastnosti jako to, že bude výsledný produkt průhledný, odolný vůči teplotám nebo například, že bude mít větší pevnost, závisí na tom, jakou základní surovinu použijeme. Mají velkou škálu využití, například v domácnostech jako pytle na odpad, kelímky a nádobí, jednorázové odpady.
Vhodné i do půdy na zahradě
Na zahradě jako sadbovače, které se vloží i s rostlinou do půdy, bioplast se po nějakém čase rozloží a poskytne rostlině živiny nebo využití ve zdravotnictví, kde se dají využít jako biošrouby, které se z těla nemusí po operaci vytahovat, ale rozloží se po nějakém čase na kyselinu mléčnou, tělu neškodnou látku.
Jak se bioplast rozkládá?
Nejjednodušší je bioplast zkompostovat v průmyslové kompostárně nebo v zahradním kompostéru. Pro správný rozklad potřebuje mít správnou teplotu a určité množství mikroorganismů. V průmyslových kompostárnách by se při teplotě 70°C měl rozložit již do 90 dnů, v zahradních kompostérech nejde dosáhnout stejných podmínek, proto bude rozklad trvat déle.
Výsledný kompost se dá použít jako hnojivo například pro rostliny pěstované k další výrobě bioplastů. Odpad z bioplastů se dá také využít jako palivo, jelikož při spalování vzniká pouze oxid uhličitý.
